Anapurna 2005
Pohled z Racochejlí perspektivy
Abych se přiznala, ze začátku se mi na tuto akci moc nechtělo. Přeci jenom co se týče mé fyzičky…no zkráceně řečeno žádná sláva:o)). Ale hned na úvod můžu říct: „Jsem ráda, že jsem se nakonec rozhoupala a přihlásila se.“
Anapurna byla akce pořádaná vedlejším roverským kmenem Jestřábi a moc se jim povedla.
Takže celá akce začínala v pátek 9.12. 2005.
Společně s ostatními z DobROVodu a s Keyou jsme se dohodli, že se sejdeme těsně po sedmé na vlakáči a odtud společně s ostatními účastníky vyrazíme do klubovny Jestřábů (místo konání akce). Na vlakáč jsem dorazila jako první z DobROVodu…výjimečně:o)). Ale už zde byla Keya a další dva účastníci, teď abych nelhala určitě to byl Honza a jestli nepopletu jméno tak myslím, že Kuba, jestli jsem ho popletla tak se omlouvám, ale i to se stává:o))). Po chvilce dorazil i Cody a hned v závěsu za ním i Jenda a abych nezapomněla ještě nás přišel vyprovodit Bobo. Nakonec dorazili všichni kdo měli a tak jsme se mohli vydat na cestu.
Hned jak jsme dorazili na určené místo byly nám přiděleny postele a mohli jsme se vybalit a poté hned jít do společenské místnosti poslechnout úvod. Ještě než to začala Dlouhán a později i Cody přidali k dobré náladě pár písniček a pak přišel na řadu Hroch.
Řekl nám co a jak. Co máme očekávat, kolik sněhu je na Anapurně a že za chvíli se vyrazíme rozdělit do skupinek a o rozdělení rozhodne pouze stoprocentní náhoda (no jestli byla stoprocentní? Nevím, ale asi jen do určité doby, pak mohla být i plánovaná.)
Dorazili jsme kousek za klubovnu (do Žlábku) kde jsme utvořili velký kruh. Hroch si stoupl doprostřed a začal nám říkat co nás čeká právě teď v tuto chvíli. Měli jsme jít do lesa a dojít některému ze zde rozsvícených světýlek a tam si vzít jednu z barevných kartiček a pak dojít k ohni kde se dozvíme víc.
Já jsem měla zelenou barvu a mimo té tu byly ještě tyto barvy: žlutá, červená, modrá a nakonec to nejlepší růžová (pro pořadatele a některé hnědá, i když nevím kde to vzali:o))). Ale jelikož mělo původně přijet o pět lidiček víc, tak to trošku nedopadlo a v jednom družstvu byli jen tři lidi a v některém sedm… a tak z každého družstva, kde bylo sedm lidiček musel jeden človíček odejít k růžovým, kde byli jen tři. Já jsem tam dobrovolně šla… a můžu říct, že jsem za to ráda. Ne ,že by byli zelení horší, ale znáte to prostě růžová je nej:o))!! Ale tím dělení nekončilo. Všechny družstva si stoupli vedle sebe do zástupů a trošku se promíchali. Jak to nebudu vysvětlovat, protože byl pro mě problém pochopit to i tam, tak abych to nezamíchala ještě víc. A pak po odstartování každý běžel a musel si vzít nějakou kartičku, které byly rozložené okolo ohně a tu kterou kdo utržil v takovém byl družstvu. My (tedy růžový) jsme zůstali téměř v původním postavením, akorát jedna holčina nám utekla ke svým ,ale to vůbec nevadilo, protože místo ní k nám přišel Kuba a ten byl fajn:o))!! Takže složení růžového týmu bylo: Čenda, Koudy (oba dva ze Žamberku), Honza (tak teď nevím, ale studuje v Praze), Človíček (ten je myslím z Náchoda), Kuba (Praha) a já:o))!! Prostě ty nejlepší, že??:o))
Ještě pře odchodem nás Hroch upozornil, že by jsme měli jít brzo spát, ale spousta lidí to ani neslyšela a zbytek si říkal, že ráno přeci v pohodě vstanou a že můžou ponocovat.
Když jsme došli zpátky do klubovny, tak ty rozumnější šli spát a někdo šel ještě zpívat. Do kolika tam vydržel zbytek nevím, ale já jsem šla spát kolem jedné a někdo myslím, až po druhé. No ale co se nestalo asi o půl třetí napochodoval do nocležny Dlouhán s kytarou, a že je budíček a do patnácti minut musíme být před klubovnou a je odchod a návrat bude až někdy k večeru tak ať si vezmeme dostatek věcí. Vyfasovali jsme jídlo na celý den, kotlík, polní lopatku a sekerku a už se mohlo jít.
Došli jsme pouze za klubovnu, kde každé družstvo dostalo mapu se zakresleným 1. výškovým táborem a ještě dopis. V dopisu .. no už ani nevím co tam přesně stálo, nějaké to uvítání, že máme někde po cestě nasbírat dříví, že nesmíme jít po sjízdných cestách atd. A pak už se mohlo jít.
Většina družstvem zvolila cestu přes jižní stranu Anapurně tedy Hančákem, ale my jako nejzdatnější jsme se rozhodli, že pokoříme prozatím nedobytnou severní stranu Anapurně. No dobrá byla to moje chyba a ne žádná taktika, prostě jsem zvolila špatnou cestu, protože jsem si říkala, že přes Víchovou se nám půjde líp a navíc bude moci jít kus po kolejích, což vlastně není cesta a pak akorát vylezeme kopec a nebudeme se muset prodírat lesem..uznávám chyba lávky, sice lem jsme se prodírat nemuseli, ale hned na začátku jsme museli vyšplhat poměrně prudký kopec. No, ale co jsme přeci na svahu Anapurně tak co by jsme mohli čekat. Uznávám, že ten kopec my dal celkem zabrat, ale bylo o mě pečováno jako v bavlnce, takže tempo jsem určovala já a kluci, kteří by jinak mohli jít asi tak pětkrát rychleji na mě vždy poctivě čekali…chudáci:o)), i když tvrdili, že jim to nevadilo, aspoň prej nemuseli hnát:o)) tak já jim budu věřit. Hned v polovině kopce jsme měli první úraz Čenda si zarazil třísku nebo trn, teď už nevím:o))!! Akorát vím, že jsme mu na to měla svítit a řeknu vám koukat se na to jak se v tom nimrá nožem nebyl zrovna příjemný pocit, tak jsem radši baterku předala Koudymu:o))!! A poté už jsme pokračovali dál a dál, až jsme došli k prvnímu záchytnému bodu. Zezačátku jsme sice nemohli najít nic co by nasvědčovalo tomu, že je to záchytný bod, ale nakonec jsme objevili igelitku s poslední mapou a úkolem…z čehož vyplívalo, že my jsme poslední, ale co nevadí. V této mapě byl vyznačen druhý výškový tábor a v dopisu bylo připomenuto dříví a navíc nás upozornili nás na to, že se blíží sněhová bouře a jestli chceme dnes vylézt na vrchol Anapurně musíme to stihnout do 7:15 no měli jsme už pouhé tři a půl hodiny…nic moc, ale nevadí radši jsme pokračovali dál.
Kousek od prvního výškového tábora jsme nasbírali dříví, protože nám bylo divné, že nám ho pořád připomínají a že ho budeme potřebovat v třetím výškovém táboře. A tak jsme šli dál a dál , dokonce jsem i chvílemi věděla kde jsme, což je celkem úspěch s mojí orientací:o))!! A už jsme dorazili k třetímu výškovému táboru. Tak dříví tu ještě potřeba nebylo, no nevadí poneseme ho ještě dál. Další výškový tábor už nebyl jen vrchol Anapurně. Zbýval nám ještě pořádný kus cesty a jen dvě hodiny času, pomalu jsme si začali uvědomovat, že to asi nemůžeme stihnout, ale nevadí a jdeme.
Tady poprvé vytáhl Čenda sněžnice a prošlapával nám cestu v téhle době jsem ale vůbec nezáviděla přeci jen to musí být makačka. Poté jsem si uvědomila, že pod Žalým je vlastně les, tak proč vlastně neseme s sebou to dříví…a tak jsme se dohodli a až na pár kousků jsme dřevo nechali na pospas svému osudu.
Prolezli jsme snad vše co se dalo, potkali jsme mnoho zajímavého, třeba Yetyho, draka, lítající myš. No prostě výlet jak má být:o))!! Když už jsme uznali, že opravdu nestíháme napsali jsme Hrochovi SMSku, aby věděli, že nás Yety nesnědl naopak, že nás vřele přivítal u sebe doma, tak že dorazíme trošku se zpožděním:o)). No uznávám to zpoždění se z chvilku protáhlo na hodinku a půl, ale to jen proto, že jsme šli za svým a na rozdíl od ostatních jsme to vzali severní, neprošlapanou stranou..přiznávám opět můj geniální nápad:o))!! Ale nakonec jsme i dorazila, většina nebyla ani unavená…teda samozřejmě až na mě já myslela, že vypustím duši, ale za psychické podpory jsme to nakonec vylezla i já. Sice unavená, ale přece jen na vrcholu.
Tady už na nás čekala Týnka s Dlouhánem a dozvěděli jsme se, že na tom nejsme zase tak špatně. Ano jsme sice poslední, ale ne o tu hodinu a půl jak jsme se obávali, ale že předposlední družstvo dorazilo teprve před půlhodinou. A pak už jsem se vydali k nějakým Hrochovým přátelům, nebo co. Sice nám bylo řečeno, že už to je jen kousek, ale mě to tak vůbec, ale opravdu vůbec nepřišlo:o)).
Ale nakonec jsme tam přeci jenom dorazili a už na nás čekal i zbytek lidiček:o)). Dozvěděli jsme se, že musíme rozdělat oheň, uvařit se polívku a ještě nakreslit do sněhu obrázek, který by vystihoval naše putování a to vše jsme měli stihnout za dvě hodiny i s úklidem…ne dobrá na připravení ohně bylo patnáct minut navíc. A tak jsme se my( růžový) rozdělili na dvě části. Já s Kubou jsme šli kreslit a zbytek vařil. No ale než jsme se dohodli kdo bude kreslit, to bylo práce. Jelikož jsme byly družstvo kde nikdo kreslit neuměl byl to celkem problém, ale já byla jasné hned od začátku. Sice nevím proč, i když jsem jim vysvětlovala, že kreslit neumím, asi si mysleli, že každá holka umí kreslit, ale já su asi ta vyjímka. No a Kuba ten do toho chudák spadl ani nevěděl jak. No a tak jsme se vydali kreslit…. Měli jsme to celkem rychle. Nakreslili jsme noční oblohu a pod ní Yetiho, lítající myšku a draka, protože to bylo asi nejzajímavější z celého putování. Ještě jsme chtěli nakreslit tažný psy, ale za prvé se tam nevešli a za druhé psy opravdu nenakreslím. Poté jsme vše vybarvili a vrátili se zpět. Mezi tím už měli kluci všechno nakrájené, vodu nad plamenem a už se jen čekalo, až se začne vařit. Poté jsme si udělali čaj a do zbytku vody jsme vsypali obsah sáčku instanční polévky a zbytek přísad.:o))!! Musím uznat, že polévka se jim moc a moc povedla..ale do toho zmrzlého žaludku se špatně dostávala.
Poté už jen společné foto, jít se podívat na vyhlášení obrázků a hurá zpátky. Musím se pochlubit, že jsme se umístili na druhém místě…celkem úspěch, ne?? Na to, že jsme neuměli kreslit:o))!! No a potom jsme najednou všichni oslepli dočasnou slepotou…až kromě Čendy tomu se to zázrakem vyhlo:o))!! Tedy jinak řečeno zavázali nám oči a měli jsme do Jilemnice dojít po slepu jen s čendovým navigováním. Musí se uznat navigátor byl skvělý.
No z téhle cesty toho moc nevím, akorát to, že jsem se furt smekala, málem nás přejelo a Koudys spadl málem do hnoje, ale jinak celkem pohoda:o))!! Do Jilemnice jsme dorazili asi za hodinku a půl, ale bohužel zase jako poslední. Už jsme byli smířeni s tím, že prostě ukončíme soutěž na posledním místě, ale vždy se může vše změnit. Ještě následovala jedna soutěž, které jsem se nezúčastnila a taky jsme ji vyhráli:o))). Šlo o to rozmotat co nejrychleji toaletní papír a uběhnout s ním určenou trasu a nepřetrhnout ho..maximální počet přetrhnutí byly čtyři. Nakonec doběhli pouze dvě družstva..my jako první a teď nevím kdo byl druhý. Ale chudáci červení doběhli skoro do cíle, ale dva metry přením papír rupl a skončili. Takže aspoň jedno vítězství bylo naše. I když ne vlastně už to bylo druhé vítězství aspoň pro mě. Hlavně jsme poznali prima lidi a myslím, že u nás ve skupince se vytvořila i skvělá parta..a nikdy na ni nezapomenu..člověk by nevěřil, že jsme se znali pouze jeden den:o))!! A pak hurá do klubovny konečně aspoň na chvilku natáhnout a pak už do společenské místnosti na vyhlášení vítězů, pro které byl připraven uprostřed slavností stůl. My jsme pořád říkali, že je připraven pro nás, ale věřte, že jen z recese:o)).
A už začalo vyhlašování..čekali jsme tak páté, nanejvýš čtvrté místo. Nejdřív vyhlásili páté..říkali jsme se, že je to celkem úspěch, že jsme teda čtvrtý, ale ani čtvrtý jsem nebyli, třetí taky ne..no a dokonce ani druhý. Co z toho vyplívá?? Stali jsme se absolutními vítězi Anapurně. Jak sám Hroch řekl, kdo by to čekal, všude poslední, ale vítězi:o))!! Třeba mě poslechli a dali jim body, že měli mě jako brzdu a nebo fakt nevím:o)) Byli jsme všichni úplně v šoku, ale samozřejmě rádi:o)) Poté jsme usedli k slavnostnímu stolu a zazpívali jsme si svůj slavností pokřik.
Po té už jsme se šli podívat na ohňostroj..to určitě vyslavili na naši slávu:o)) ,ale byl opravdu nádherný, i když samozřejmě v Žamberku mají hezčí.. já vím:o)) A už akorát na večeři..byl výborný guláš, sušenky, jablíčka a čaj. My jsme seděli u slavnostního stolu…společně s Týnkou (naší patronkou) a bylo nám fajn:o))!! Pak někdo šel spát, někdo si povídal, někdo zpíval…. A ráno rozjezd domů!
Ráda bych to tady zakončila myšlenkou, kterou říkal Honza jak po cestě, tak při slavnostním projevu. Teď nevím jestli to bude přesně, ale doufám, že aspoň smysl zůstane stejný: „Ne všechny zážitky musí být kladné, ale hlavně silné!“ A to si myslím jsme splnili na 200%!!
Dobrá není to úplný konec a čím jiným to zakončit, než:
JEN RŮŽOVÁ TO MŮŽE BÝT, tydy dudu tydy dudu dyp dyp
P.S. A taky bych chtěla poděkovat klukům z růžových, že to se mnou vydrželi:o))) „DÍK“!!
Racochejl
Pohled z Codyho perspektivy
Na Anapurnu jsem se už dlouho těšil a to z mnoha důvodů. Byl jsem zvědavej co Hrošík kulantního vymyslí, protože i když jako webmaster jsem občas nějakou informaci zaslechl, tak jsem v podstatě vůbec nic nevěděl a program jsem jen matně tušil. Což bylo velice dobře, ale předpokládal jsem jen to nejhorší, což se ukázalo jako dobrý předpoklad.
Sraz jsme měli v pátek 19.15 na vlakovém nádraží, kde nás čekali už kluci z Nového Boru a Kopec z Náchoda a čekali jsme na bandu ze Žamberka, My DobROVodi, rozuměj Racochejl, Jenda, já a externí člen Keya jsme je dovlekli do klubovny a za chvilinku jsme se usalašili v noclehárně a pak už jsme se šli seznamovat za zvukem kytar. Něco málo po 20. hodině jsme vyrazili k střediskovému tábořišti druhého střediska do „Žlábku“, kde probíhalo rozdělení do týmů a to tak, že nejdříve se každý z nás rozeběhl (či rozešel dle aktuálního stavu lenosti) ke jedné z mnoha svíček v lesíku a pokud se neztratil a nechytl, tak si přinesl jeden papírek určité barvy, až na jednu, která byla růžovo-okrovo-červeno-hnědo-jakási. Pak následovalo velmi chaotické rozdělení, kterému rozuměl asi jen Hroch a to nejspíš opravdu jen čirou náhodou. Jo jo Péťa Carollů by měl radost. Nicméně i druhé kolo přerozdělení dílem náhody a díle, tmy proběhlo úspěšně a tak nám mohl být vysvětlen průběh zítřka. Lehké varování o jakémsi brzkém vstávání byl pár lidmi ignorován, což se zpětně ukázalo jako fatální chyba i když někteří z nás byli navzdory tomuto faktu superlativně disponováni. Návrat do klubovny a večer byl ve znamení povídání, hry na kytaru a různých jiných zběsilostí a to asi tak to 01.00.
Přesně v 02.15 nás Hroch vzbudil způsobem sobě vlastním. Pokud bych ho měl k něčemu připodobnit, tak asi jako když si strčíte hlavu do prázdné várnice a ze všech stran Vám do ní buší nosorožci a točí s vámi proti směru hodinových ručiček. No ale nic do 15 minut jsme museli být sbaleni, což mě přišlo naprosto v pohodě, protože jsem stále připraven na cokoliv (obzvláště na roverských akcích), ale nějak jsem postrádal svůj tým zelených. Tak jsem si začal postupně všechny věci rvát k sobě do báglu a s tím jsem si prozatím vystačil. Postupně se torzo zelených probouzelo bylo pohotově. Po čase si nás naši leadeři, v našem případě Keya, odváděli na místa M, kde jsme dostali první pokyny. První pokyn zněl, že se musíme dostat po nekomunikacích na jedno místo nad Víchovou, jak se jde Hančákem nahoru (celkem komaťáček pro nezkušené), kde se rozkládá jedna malá krásná Boží muka.
Tak jsme vyrazili a cesta to nebyla jednoduchá a navzdory určitým pokynům jsme měli pocit, že ne všechny skupiny respektovaly pokyn nechodit po silnicích a udržovaných komunikacích. Střihli jsme to skoro napřímo proti vrstevnicím a po relativně krátké době jsme tam dorazili, tam jsme získali pozici dalšího výškového tábora, který ležel na Křižlicemi a zjsitili jsme, že musíme být na Žalém do 7.15. V té době nám to přišlo jako reálný předpoklad. Dali jsme do kroku a sešupajdili jsme z kopce dolů přes vodu do Křižlic, překročili silnici a zase do kopečka nahoru. Tady jsme dostali nápad, aby si každý sobě zhotovil hůl ku podpírání, by později sloužila jako dřevakus, který byl v propozicích uváděn jako nutnost. Každý podle svého si to pořídil, jen Šimpi si uchvátil menší strom, čehož jistě po nějaké chvíli litoval. Tak jsme se brodili sněhem, větrem a tmou skrzevá Zákoutí a Horní Štěpanice až na Benecko. Zde se ukázalo jak na tom naše skupina je. Šimpi zde postrádal trochu svých sil, které mu odčerpával onen strom, Míša, také lehce pozaostaávala, ale na dívku pohlaví toť něžné se držela statečně a ve špici jsme se zpravidla drželi my (rozuměj Čing, Bowman a já). Zde musím poznamenat, že Bowman mi poněkud rozprašil jisté předsudky o pražácích a jsem tomu velice rád. Zase jeden co není líný a který je velmi aktivní a i něco vydrží. To je fajn.
Na Benecku jsme, uznávám, chvíli porušili zákon Anapurny a šli pár kroků po silnicích, ale snad nás trochu (alibisticky) omluví to, že jsme se snažili ulehčit cestu Šimpimu a Jardovi, kteří byli opravdu vyčerpáni. U Jardy se navíc projevily přicházející křeče do břicha, které vyvrcholily těsně pod Žalým na „Zlaté vyhlídce“. Tam jsme zavolali Hrocha, aby pro něj poslal auto. Očekávali jsme Šakalíka, ale přijel Čingův otec, Herr Doktor Válek a Jardu schvátil v auto a vychvátil až v nemocnici. Těsně před touto událostí Čing pronesl památnou větu, která mě přijde neuvěřitelně vtipná a to: „Hele, nech toho nebo si tě vyšetřím!“ pronesl výhružně. No, ale jak jsem již řekl, Jrada byl odvežen a my pokračovali na vrchol, zde mezitím Šimpi chytil druhý dech a tak jsme na vrcholu byli všichni pln sil a zde mrznoucí Týnka a Dlouhán nás v brzké době odeslali opět přes Křížovky do Mrklova, kde jsme cestou pozorovali nádhernou přírodu a povětří Krkonošské, které bylo čisté jak sklo právě vybroušené. Cestou jsme sebrali nějaké dřevo, abychom na místě, kde se všichni sejdeme, mohli rozdělat hbitě oheň. Pravdou je, že původně, dle informací ze Žalého, jsme se měli takto setkat už na Křížovkách, ale patrně šum informační či šotek krkonošský popletl tuto zvěst a styčný bod byl až na hořejší straně Mrklova. Zde nás čekali už ostatní skupiny, byli jsme čtvrtí, dostali jsme již skoro studený čaj s rumem, pojedli trocha jídla a sladkých klobás a vrhli se do plnění úkolů. První úkol byl nakreslení obrázků, které měli nějak symbolizovat naši cestu i Anapurnu 2005. To myslím briskně činil Čing a Míša a my ostatní jsme mezitím rozdělávali oheň na sněhu a vařili polévku, kterou jsem sice připravovat pomáhal, ale jíst odmítal neb v ní hojnost zeleniny odporné byla. Fůůůj.
Pak nás čekal úkol, zdaleka ne nejednoduší a ne poslední a to dojít dolů do Jilemnice ke Žlábku téměř poslepu, všichni krom jednoho člena měli zavázané oči a bohužel místní nemohli být Ti, kteří vedli a tak los padl na Míšu. Cesta do byla veselá zvláště kvůli tomu, že Šimpi nás neustále obveseloval svými pády na zem a já musel být před Jilemnicí odvden na jedno utajené a maskované místo, kde jsem byl nucen vykonat svoji neodalitelnou potřebu, pokud jsme nechtěl dopadnout jako Tycho de Brahe a věřte mi to jsem opravdu nechtěl. Tak jsme dorazili až do Žlábku notně znaveni, jak psychicky tak fyzicky a hlavně promočeni a vymrzlí. Zde na nás příliš dobře nepůsobilo, že jsme museli na Hrocha čekat a mrznout zbytečně další půlhodinu.
Pak jsme si zahráli hru toaletní neboli záchod závodový, ehm závod záchodový. Princip spočíval v tom, že jsme museli proběhnout určitou trasu s rozbaleným celým toaletním papírem, ale v strkanici prvotní jsme přišli k velkým trhanicím, takže jsme ani po velké snaze závod nedokončili. Poté jsme všichni vyrazili zpět do teplé a neuvěřitelně útulné klubovny, kam jsme dorazili asi v 14.15 – tedy skoro přesně po 12-ti hodinách v mrazu a sněhu venku. Celkem hezky propočítáno.
Musím říci, že večer byl úžasný, protože tam bylo teplo, nikam člověk nemusel chodit a nebyl tam sníh a byl tam úžasný gulášek, spousta dalšího dobrého jídla a velmi příjemné teplo. Podle vyhlášení jsme skončili na 3. místě ale naprosto jasně jsme byli morálními vítězi. To musel každý uznat:-) Trošku nás mrzelo, že většina, včetně Hrocha (cca 19.45), šla spát strašně brzo a tak jsme se museli o zábavu postarat sami. Relaxace to byla příjemná. Hrály se různé hry, hrálo se na kytaru a opravdu hezky odpočívalo. Myslím, že jsme šli všichni spát po půlnoci.
Ráno byla snídaně a pak už se jen uklízelo a balilo. Keya a já jsme čekali spolu se Žamberákama na vlak v 11.03 a pak jsme se všichni rozloučili.
Tak končí naše komédije, zlo prohrává a dobro žije … celá akce byla skvělá a úžasná, byť bych našel pár nedostatků, ale ty se najdou všude a pořadatelé se z nich jistě pro další ročník poučí. Obdivuji Šimpiho, že zvládl táhnout ten strom skoro celou cestu, jsem rád, že Jardovi se nic nestalo. Skláním dík Jendovi, že to vše zvládl a pak ještě šel pomáhat svým kamarádům na Jarmark. Děkuji pořadatelům za jistě ne jednoduchou přípravu celé akce. Takže Anapurno, za rok zas!
Díky!
Cody
Všechny fotografie a videa najdete na oficiálních stránkách Anapurny http://anapurna.iprofil.cz.
 |
|