DobROVod 

Setháni RC kmenů 2006 v Praze

Pohled z DobROVodí perspektivy

Poté co jsme úspěšně zakončili Rover Connection 2005, jsme se s ostatními kmeny, které zakončily RC, shodli, že by mohlo být fajn se sejít, trochu více se seznámit a prožít společný víkend nejen pod heslem „Rovering je výzva“. Pravda domluva nebyla příliš snadná, protože dohodnout volný termín mezi čtyřmi kmeny jeden volný víkend se rovnalo téměř zázraku.

Ale protože se zázraky dějí, tak jsme se sešli v 11 hodin na hlavním nádraží v Praze. Prvním programem čtyř kmenů z různých koutů celé republiky byla návštěva filmu „Oči pro Tibet“ na festivalu Jeden svět, tento film nám myslím skvěle započal náš společný víkend první kulturní vložkou.

Protože krom Dangers jsme byli mimopražští, tak jsme si prošli Prahu a zažili malý fyzikální zázrak na pražském hradu a zamířili do Dejvické čajovny, kde jsme opravdu hojně diskutovali. Myslím, že se zde opravdu ukázal a ne naposled roverský duch a myšlení celé naší skupiny. Ať už to byla témata týkající se skautingu/roveringu, rover connection nebo globálních problémů lidstva.

Večer byl zakončen přípravou obrovské večeře, kterou zlí jazykové nazývali „žranicí“ a také výrobou etiket na novou originální a nekonečně úžasnou RC Colu, během večera jsme se nadále poznávali a opravdu si užívali večera. Ať už to byl tanec nebo hry, tanec či posezení u kytary. Nerad bych opomněl aktuální přejmenování Permoníka na Roverníka, které následovalo po pokřiku „Rovering je co? Výzva!“ za který by se nemusel stydět ani kmen hurónů a okolní sousedé jej jistě kvitovali s povděkem.

Asi bych se rozpovídal víc a víc, prostě byl to další stupínek do nekonečného žebříku rover connection. Bylo to nádherné a velice silné a myslím, snad mohu mluvit za všechny zúčastněné, že nikdo nedojížděl zklamaný, ale nadšený a spokojený. Prostě jako z každé roverské akce.

Chtěl bych tímto poděkovat všem, kteří Rover Connection umožnili, ať už to byl Roverský odbor, tem kdo stránky vytvořil či věčný lobbyista a agitátor Permoník, promiňte Roverník, kmeny které se registrovali a přes všechno nadšení a chuť se jim nepodařilo čtyři spojení dokončit a v neposlední řadě kmenům kteří ročník roku 2005 dokončili. Všem těmto aspektům se tak podařilo vytvořit neodolatelnou atmosféru rover connection. Díky Vám všem za vše!

Na závěr bychom chtěli jenom lehce podotknout, že my Dangers, DobROVod, Křesadlo a Sakura jsme se rozhodli jít dál. Rover connection nekončí! Nekončí pro nás a snad ani pro Vás, pro Vás kteří jste nestihli a nebo se vůbec nezúčastnili. Pojďte do toho s námi dál, vždyť web pro registraci kmenů a prezentaci projektů stále funguje a tak pavučina roverských spojení se může šířit dál a být stále pevnější.

Nezapomeňte, že rovering je výzva!

Cody

Pohled z Sakuří perspektivy: SETKÁNÍ ÚSPĚŠNÝCH KMENŮ ROVERCONNECTION 2005 4.- 5. 3. 2006 V PRAZE - KRÁTCE, STRUČNĚ A SNAD I VÝSTIŽNĚ

Nápad na uspořádání tohoto projektu, akce, oslavy, pařby... no, nazývejme to vcelku jak je libo, vznikl před časem v chytrých hlavinkách představitelů některých kmenů zapojených do programu RC 2005, který, jak víte, byl na MiXemu 2005 Roveským odborem ukončen.

Nám všem se ale „RoverConnnectování“ a „RoverConnectění“ zalíbilo moc na to, abychom se jen tak vzdali celorepublikového propojování a veřejného chlubení svými projekty. A tak nebylo nic jednoduššího, než si říci: „Ano, my jedeme dál!“, domluvit si datum srazu uprostřed republiky (původně jsme si mysleli, že je to na pražském hlavním nádraží pod cedulí odjezdů, však nakonec se ukázalo, že opravdový střed ČR je o patro výš na balkónku nad cedulí) a stisknout si tam své šťastné levice.

Stejně šťastně jsme si pak za těžký prachy zakoupili lupínka na metro (tedy my, co jsme zvyklí si je kupovat i my, co jsme zvyklí jezdit na Plzeňskou kartu) a odsvištěli až do Dejvic a kolem vytipované Delvity do kluboven roverského klubu Zelená. Zájemci stihli lehce pojíst, aby v Lucerně nepošli, a hned jsme jeli (ba dokonce běželi, poněvadž časová rezerva se velmi výhružně zmenšila) na festival Jeden svět a filmík Oči pro Tibet (hlavním tématem byl na tibetstkém území velmi rozšířený šedý zákal a s ním spojená problematika dostupnosti nemocnic, korupce,...) s následnou diskusí s ženou z nadace Potala. Myslím, že nám v lecčem oči otevřel.

Při procházce Prahou (orlojovou atrakci jsme prošvihli o pět minut) přes židovské staré město, Karlův most a Hrad (zde nás Křesadlo seznámilo s báječným fyzikálním jevem) se zpečetila myšlenka jít posedět a podebatovat do přítmí. Plně vyhovující se zdála býti Dejvická čajovna, která nám poskytla azyl na několik krásných provoněných hodin. Nejsem si jistá, co se stalo prvním tématem, ale na čajovém lístku se objevilo rozjímání nad shlédnutým snímkem a novými poznatky o utlačované kultuře, o programu RC i vyjasňování představ, co chceme podniknout dál a jak to provedeme. Nezapomněli jsme ochutnat od všemožných otázek světa (a tím i skautingu) a překřtili jsme Permoníka na Roverníka (samozřejmě omylem).

Přiblížila se již dříve zmíněná Delvita (s otevíračkou od 6:00 do 3:00) a s ní naše proměna v nezastavitelné kobylky – každý se chytil svého nákupního košíku a zběsile cupital mezi regály. Výsledek? Sešli jsme se obklopeni brambůrky, tyčinkami a sušenkami u nápojů a ustaraně a hlavně bezúspěšně pátrali po pravé a jedinečné RC Cole! Bylo nám však dopřáno něčeho lepšího. Rovering je výzva, tudíž jsme neváhali a zakoupili třikrát dva litry Coca Coly s báječným nápadem.

Zelenou se rozprostřela největší pohoda. V jedné místnosti kmital pingpongový míček vzápětí střídaný kmitáním roverů v tónech opojné klasické hudby. V prostřední části probíhala úprava pokrmů a třetí, teď již nejútulnější, se měnila na velkou opolštářovanou sváteční tabuli. Rytmy se záhy změnily a roveří nožičky se pod vedením zkušenějších (roveřích nožiček) učili našlapovat ve smyslu country.

Udýchaní a šťastní jsme usedli do čtyř rohů tabule ke čtyřem anonymním lahvím (tu zatím nezmíněnou pravou RC Colu přivezla Terka) a čtyřem budoucím etiketám jedinečných RC Col. Každý z kmenů v příštích minutách použil všemožná kreslítka a psadýlka a vtiskl svým etiketám část sebe a velkou část našeho setkání. Vlastně když se dají díla k sobě, najdeme tam vše z tohoto místa a společného duchovního spojení. Prostě báječné!!

Noc se ubírala dále v aktivním pojídání a povídání, při hře městečko Palermo a v opojných tónech kytary. Zde musím připomenout asi dvouminutovou audio nahrávku zachycující otevírání lahví RC Coly, slavnostní přípitek a pokřik (o tom, že rovering je VÝZVA, VÝZVA, VÝZVA!!!!) a následující telefonát Permoníkovi (v tuto chvíli již Roverníkovi) obsahující opět především pokřik. Ve chvíli chladu jsme vyzkoušeli další country kroky. Šlo nám to samozřejmě skvěle a perfektně jsme se u toho bavili. Z dalších témat nesmím nevyzdvihnout zdravotnictví, povolení adopce homosexuálním párům, pořádkumilovnost narozených v Panně a horory.

Ráno nastalo pozvolna (dobrá, pro některé možná trošku prudčeji...) se štrůdlíkem, čajíkem a spoustou nedojedeného materiálu k oslavování. Sepsali jsme krásný zápis do místní knihy návštěv a úkoly k osvětě myšlenky „RC Forever!“ a stejně krásně po sobě uklidili. Ještě jsme se obdarovali zkazitelnými zbytky potravy a opěvovanými lahvemi od RC Coly a vydali se společně pod zem. Nastala fáze bolestného, však šťastného, rozdělování a loučení.

Co na závěr? Mám z těch přeplněných (a vlastně necelých, i když se to nezdá) dvou dní náááádhernej povznášející pocit! Bylo senzační strávit ten čas s Racochejlem, Jendou, Tomem a Codym z DobROVodu, Šlí a Terkou z Dangers, Krtkem, Plínkou a Káťou z Křesadla a Digim a Darzí ze Sakury. Děkuju moc vám, kteří jste na projektu dlouho pracovali, vám kteří jste to dotáhli do zdárného konce (vlastně začátku nového začátku) a nám všem, kteří jsme udělali těch 30 společných hodin nezapomenutelnými...

Pejťa, 72. RK Sakura Plzeň